pondělí 8. ledna 2018

13. KOMNATA - Jana V.

JANA V.

Anička: Jani, mě fascinuje ta tvoje záliba v Bruselu. Můžeš nám ukázat, co všechno máš a udělat třeba krátký historický exkurz do tohoto stylu?

Och och, Brusel!! :-) Tak na historický exkurz to nebude, odborník nejsem, řídím se prostě tím co se mi líbí. A to je styl, který je v širším kontextu označovaný třeba jako „mid-century design“, bruselský styl apod., prostě cca 50.-80. léta, nemusí se jednat jen o tuzemskou tvorbu. Nábytek, předměty, dekorace, grafika, apod. Mám zkušenost, že prakticky pokaždé když jsem to někomu řekla, tak se zatvářil zhnuseně, popřípadě se rovnou vyděsil, že tak nostalgicky vzpomínám na minulý režim. Tak to prosím NEPLÉST, líbí se mi JEN ten styl! Mezitím se ale bruselský styl stal dost módní, takže už snad tolik nešokuju:-D Mimo to mám ráda právě spíš takové současnější pojetí retra.


A co doma mám? Tak moc ne, protože muž se s tím tolik neztotožňuje a nábytek by se nám ani nikam moc nevešel. Toleruje mi tak jen menší prohřešky, které se postupně naučil i mít rád (já ho nakonec na Brusel naočkuju, cha!): hrníčky, slepičkové kalíšky na vajíčka, váza, plastové dózy, nádražní hodiny. A taky prosím pěkně miluju překližku a tu jsem naopak doma protlačila hojně:-D V kuchyni mi prošly i kulaté úchytky horních skříněk nebo 2 židle podle designu Ray a Charlese Eamesových. Až nám odroste Mikeš, tak by se mi líbil třeba květináč a kdyby se někdo zbavoval hrníčků, tak beru hned! ;-)


Lucie: Janinko, mě by zajímalo, jak a kdy zvládáš scrapovat s malým Mikešem. Já to obdivuju, jelikož is pamatuju, že první rok s miminem jsem na album prakticky nesáhla.  

Tak já si až tak hrdinně nepřipadám neb hodně holek začíná se scrapem právě s dětmi. Ale krom muže, který se nesmírně podílí na chodu domácnosti mi pomáhá to, že 1) rozhodně nijak nelpím na pořádku doma, takže když mládě usne, tak si jdu prostě „hrát“ (scrapovat/plést/šít/nebo jen tak prokrastinovat). Od narození nebyl nikdy velký spáč, tak jsem usoudila, že si to prostě zasloužím a historie se na vymydlenou domácnost neptá, kdežto po mě zůstanou alba, upletené svetry, ušité oblečky a dobrý pocit. A případný úklid dělám s ním když je vzhůru, aby si viděl, že to nedělá nějaká dobrotivá víla když spí. Za 2) konkrétně se scrapem mi ohromně pomáhá to, že mám naštěstí svůj kout s velkým stolem, kde může být scrap permanentně rozložený a můžu odbíhat podle libosti.

Veliký obdiv holkám, které ten prostor nemají a musí to vždy uklidit a zase vybalit třeba na kuchyňském stole! Jsem scrapovací louda a hodně se se stránkou crcám, takže jí dělám na etapy i několik dní. Mezitím když nemůžu být přímo nad stránkou, tak o ní přemýšlím na dálku. Když mám nějakou rozdělanou na stole, tak k ní několikrát za den zaběhnu (to jsem mohla i s malým kojencem v náruči), něco posunu, něco přidám a zase mizím. S Mikešem to v různých fázích šlo více či méně. Třeba na podzim měl zrovna krámovací období. V životě bych neřekla, že ho někdy nechám hrát si s mým milovaným matrošem. A jo. Většina šuplíků mu je přístupná (stejně jako v celém bytě) a on se u toho zabavil neskutečně dlouho. Takže si hrál v místnosti kde mám scrap buď s galanterií nebo rozhazoval látky nebo právě se scrapem (šuplíky s raznicema, razítkovacíma polštářkama, atd. atd.) Hlídala jsem si jen papíry, jinak se nic moc zničit nedá. 


Alena: Jani, ty jsi taková cestovatelská duše. Kde se ti líbilo nejvíc? Kde nejméně? Kam se chceš určitě podívat a kam vůbec? A kde mají nejhezčí flóru?  

Zvláštní vztah mám k Paříži, kde jsem pár let jako náctiletá žila. A vůbec k celé Francii. Proto když jsem se při studiích na vejšce rozmýšlela kam na Erasmus, volba padla na Montpellier. Když mi bylo 5-10 let, žili jsem v Belgii, vzpomínám na to taky moc ráda, i když si to tolik nepamatuju. Jinak než přejdu k další cestovatelské kapitole na vejšce, tak celkově letní dovolené s rodiči byly prakticky vždy na horách (moc ráda vzpomínám třeba na Pyreneje). Nikdy jsem doposud nebyla na dovolené vyloženě jen u moře. Dosud mě to vůbec nelákalo, ale s dětma se i na to těším.


Další vlna cestování přišla s vejškou. Šla jsem studovat biologii a posléze botaniku a se studiem byli spojené jednak zahraniční floristické exkurze (Korsika, Transylvánie, Dolomity, Maďarsko, Andalusie, Belianské Tatry) a druhak taky četné „terény“ v rámci mé vlastní diplomky a posléze doktorátu. Několikrát jsem tak jela do Polska, na Ukrajinu, Rakouska, Maďarska, Slovenska, Rumunska a Pobaltí. Všechny tyto výpravy měli společný jmenovatel spaní ve stanu na divoko a všechny jsem je projela se svým mužem autem:-) Strašně se mi líbilo, že jsem se tak dostala do míst, kam bych normálně nejela. Třeba Ukrajina ve mě zanechala hluboký dojem. S ojetinou bych tam jela zas a tentokrát bych ráda víc viděla Zakarpatskou Rus. A taky se mi moc líbilo v Rumunsku (Karpaty jsou moje srdcovka) a úplně paf jsem byla z Pobaltí. Škoda že přes celé Polsko je to takové štreka, jinak bych tam jezdila pořád.






Z dalších destinací naprosto zbožňuju Holandsko. 


A taky Toskánsko se mi moc líbilo. 


Z větších exotik jsem byla jen v Barmě a Kapsku. 
Obojí bylo tak skvělé, že to je těžké v pár větách popsat. 


V Kapsku (=jihozápad Jihoafrické republiky) jsem byla pracovně a i pro nebotaniky je to naprosto neskutečně krásný kout země. Byla jsem tam na začátku podzimu, kdy tam začíná jaro a vidět rozkvetlou poušť, kde na metru čtverečním jsou stovky kvetoucích cibulovin, je prostě WOW. Mimo všech těch přírodních krás, kytek a zvířat (sloni, paviáni, antilopy, ....) to byl zážitek i gastronomický pro masožrouty – místí totiž tuze rádi grilují a gril je v každém kempu a steaky z místního masa (jehněčí/hovězí i vepřové) jsou to nejlepší co jsem kdy jedla:-D


Ale i tu naší zemičku mám samozřejmě moc ráda. Na důkladnější procestování se těším hlavně s dětmi. Mám každopádně moc ráda České Středohoří, Slavkovský les, severní a západní Čechy a Sudety obecně. 


A kam bych se chtěla podívat? Skandinávie, Skotsko, Island, Pobaltí, Balkán, Gruzie,... nebo se opět vrátit do jakýchkoli míst, kde jsem už byla. Líbilo se mi všude:-) Takže tak. Stručný výčet nebyl v zadání :-D Uf, tak to jsem se při výběru fotek tak roztesknila, že bych hned zase někam jela:-)

Jana S.: Jani, že jsi zcestovalá víme, že vládneš cizími jazyky, víme také. Ale kolika a jakými? Čteš v originálech? A který z nich je Ti nejbližší?

Tak to úplně nevládnu, ale pobavilo mě, že takový budím dojem :-D Vlastně jsem na jazyky pěkný pako a nikdy mě ani nebavilo se je učit. Plynně krom mateřštiny umím vlastně jen francouzsky, pač v tom raném věku se to prostě učí samo. Na střední ve Francii jsem pochopitelně ve francouzštině četla hodně, po návratu už míň a míň, dnes už vůbec a pomalu krním, protože jí nemám kde používat:-( Až mě děsí jak bych asi při mluvení koktala. Že jsem se na základce učila rok němčinu, chvíli taky vlámštinu a na střední dokonce maturovala ze španělštiny (ve Francii se maturuje ze všech předmětů...), tak o tom není dnes v hlavě ani památky:-D A s angličtinou to mám všelijak. Nemám problém číst odborné články, koukat na youtube videa (scrapovou, pletařskou a jinou „kreativně-odbornou“ terminologii mám zmáklou:-D), ale jak mám něco sama napsat, natož říct..! Uuuf. A lepší už to asi nebude. 

Silvie: Mě moc baví, jak se na našich pražských scrapových sedáncích potkají snad tři vědkyně a povídají si o věcech, o kterých běžný smrtelník nic neví  :) Tak by mě zajímalo, jak a co tě přivedlo k tvé profesi? Co tě na ní nejvíc baví a jaké jsou tvé nejoblíbenější rostliny?

Tak žádný příběh jak z pohádky (třeba o tom jak jsem o tom snila už odmala) to nebude:-D  Humanitní ani na jazyky, jak už jsem psala, jsem nikdy moc nebyla, zajímaly mě víc přírodní vědy. Ke zklamání mé maminky jsem ani na medicínu neměla (nesnáším jehly, apod...). Protože jsem měla ráda chemii, lákala mě ještě hodně farmacie, ale byla jsem líná jet studovat do Hradce. Takže biologie. Postupem času si mě získali nejvíc botanici a to zejména jako skvělý kolektiv lidí! Na studia moc ráda vzpomínám. Možná by se slušelo říct co vlastně takový dnešní botanik dělá. Ne, není to ten co vám poradí jak na usychající fíkus (to jsou zahradnící nebo někdo ze zemědělky), ani ten kdo kouká do mikroskopu (to jsou spíš rostlinní fyziologové; ale taky občas). Řada mých spolužáků byla sice velmi zdatnými floristy (=ten co vám určí každý plevel. Spíš latinsky), já už toho ale bohužel hodně zapomněla. Většina se dnes zdržuje napůl v terénu a napůl v laborce. Tam se dokola pořád izolovala DNA, dělaly různé molekulární a cytologické analýzy, elektroforézní gely, atd. atd. A laborka mě bavila moc! Druhým aspektem pokud se dáte na dráhu vědce je totiž neustálé psaní grantů, čtení a hlavně psaní odborných článků, atd. atd. A to mě naopak nebavilo vůbec. Doklepala jsem to sice nakonec k RNDr., ale představuji si, že do práce se vrátím maximálně jako laborant. Stejně jako v posledních letech před mateřskou kdy jsem vedle doktorátu pracovala jako „odborný pracovník vědy a výzkumu“ se skvělými lidmi. To bylo fajn:-) A nejoblíbenější rostliny? Ty jo, to asi nemám:-D


Lea: Jani, ty jsi nám kdysi svěřila, že jste si s manželem koupili chatu. A mě by tedy zajímaly nějaké ty podrobnosti. Máte ji na samotě u lesa nebo v chatové oblasti? Budete si ji nějak upravovat nebo ji necháte jak je a budete si užívat pobytu v přírodě? Plánujete i nějakou zahrádku? Na co se nejvíce těšíš?

No po chatičce už jsme s mužem koukali ještě než se narodil Mikuláš. Hlavně přes léto to ale nabralo grády, protože jsme fakt už chtěli, aby to nebohé panelákové dítě mělo nějaký výběh. Jenže se strefili do doby kdy jednak na trhu nic nebylo nebo bylo strašně drahé nebo ošklivé. Na podzim jsme konečně tu naši vysněnou našli a kývli rovnou na prohlídce (pač jinak bychom ji dnes asi neměli). Od té doby jsme tam byli na otočku jen jednou, pač je zazimovaná a s tehdy ještě nechodícím Mikešem bychom tam nic moc neudělali. Na samotě je i není. Je od ní asi 10-15 minut pěšky do obce, vedle ní je jen jedna chatka a až o kus dál asi dalších cca 10 kolem rybníka. Takže tak akorát:-) Chatičku si krásně udržoval starší pár a zejména paní byly vášnivá zahradnice, takže teoreticky bychom nemuseli do ničeho píchnout. Chatku jako takovou necháme asi jak je a na malinké zahrádce pár úprav určitě bude (je tam zbytečně moc koniferů, eeeee:-( ). Těším se právě na to jak se Mikeš vyblbne objevováním všech koutů, na výlety a taky na večery bez wi-fi. Konečně budu víc číst! A budu plést a vyšívat. A budeme hrát deskové hry. A sklízet úrodu z ovocných stromků. A topit si v krbu. A opékat buřty. A zvát kamarády. A koukat do ohně. A budeme hodně spolu. JO! to bude:-)


Na otázky Janičky B. a Valiky odpovídám současně:

Jana B.: Jani, já dlouho přemýšlela, co na tebe vybalit. Až to sklouzlo k papíru, surpriseeee! Takže, přijde mi a doufám, že se nemýlím, že jsi v našem Design teamu jedna ze scrapově nejstarších? Jak to všechno začalo? Jak jsi se dostala k papíru a proč jsi pak měla přestávku? Mě nejvíc fascinuje, vezmu- li v potaz, jak dlouho scrapuješ, že máš takový vytříbený moderní čistý styl. A ten tvůj comeback! Jak jsi našla Papero amo? A co tě na tvoření pro holky baví nejvíc a co ti dělá vrásky na čele? A ještě mi prozraď, co bys na své stránce NIKDY nepoužila? 

Valika: Mila Janka ja by som sa ta chcela opytat taku zvlastnu otazku. mala som moznost vidiet tvoje uzasne albumy osobne a kedze uz scrapujes dlho, tak tvoj styl sa vyrazne zmenil. mam pocit, ze kazdy (alebo 99% scrapbookovej populacie) kto zacina so scrapbookingom, sa chtiac nechtiac vzdy zamoce do vintage stylu. mozno to suvisi s ponukou materialu, ktora bola dostupna ( resp. nedostupna) v zaciatkoch tvojho tvorenia. avsak ty zrejes ako vino. a tvoje nove kreacie su oslavou stylu clean and simple. vsetko dokonale zladene a ja sa vzdy tesim na tvoje nove nadherne vytvory. vedela by si napisat co alebo kto ta inspiroval pri tvojom prerode ? Popisat tvoju osobnu cestu k tvoreniu v krasnom a modernom style. Tvoja odpoved by mohla pomoct aj inym , ktori si este len hladaju svoj styl tvorenia.

O scrapu jsem se dozvěděla poprvé při pobytu ve Francii (před téměř 15ti lety), ale začala s ním koketovat až během Erasmu v Montpellier (2009). Narodila se mi totiž mezitím neteř a v místních výtvarných potřebách byly výprodeje. Taky jsem při osamělých večerech na kolejích začala čmuchat po netu vše o scrapu. Já jsem z těch lidí, kteří když se pro něco nadchnou, tak si o tom musí všecko všecičko nastudovat, vše poctivě nasyslit, než se natvrdo začne. Nadchnu se pro něco rychle, ale nikdy se nevrhám po hlavě. Takže jsem sjížděla videa, francouzské e-shopy, apod.

Zpátky v ČR (začátek roku 2010) jsem něco málo sehnala na Fleru, ale jinak to tu bylo spíš v plenkách a hodně se nakupovalo v papírnictví, galanteriích a výtvarných potřebách nescrapový materiál. Hodně jsem si také objednávala z Francie. Ale lepení mě opravdu chytlo a také hodně to žilo na diskuzních fórech. Můj největší dosavadní scrapový počin bylo velké nekapsové album z naší 1. dovolené s Petrem. To je ještě stále v trochu shabby stylu, kterému prostě nebylo vyhnutí a líbil se mi. Začal se postupně objevovat i mixed-media a to jsem měla taky strašnou chuť vyzkoušet. Provencálské album nese tyto prvky. 


Následující rok už se mi pomaloučku začíná měnit vkus pod vlivem mé srdeční francouzské značky KésiArt a intenzivním sjížděním jejich blogu a blogů jejich DT členek. Nejvíc mě oslovila scrapařka Marie-Laure Bollinger, která ačkoli na svůj blog aktuálně už asi 3-4 roky nic nedala, tak stále patří mezi moje TOP vzory. V září 2011 jsem se rozhodla, že trochu předělám pokoj po sestře, kde mám scrap koutek. Fatal error! Tím byla postupně odstartována moje odmlka. Pokoj byl totiž vymalován z nepochopitelných důvodů venkovní fasádní strukturovanou omítkou a my se jali jí škrábat. A ta potvora nešla skoro vůbec dolů! Zní to neuvěřitelně, ale pachtili jsme se s tím po kouskách několik měsíců a pokoj dodělali až v dubnu následujícího roku:-D 


No ale pochopitelně než jsem scrap vybalila také chvíli zabralo, do toho jsem musela psát diplomku, pak jsem nastoupila do práce atd. atd. Tipla bych si, že v letech 2012-2013 jsem udělala možná tak 10 stránek. Zato byly už v mém aktuálním formátu 8,5*11“, který si mě totálně získal, i stylu, který si držím dodnes.  Přestože jsem ale sama moc nescrapovala, velmi mě v té době stále bavilo sjíždět blogy, e-shopy, a stále čím dál vic inspirace ke clean&simple. Další důvod, proč jsem až tolik nescrapovala (a vlastně je do určité míry platný dodnes) je, že jsem si nevěděla moc rady s tunou fotek z cest. A tak paradoxně dodnes nejcennější a nejhezčí fotky (z dovolených/svatby/Mikešovy...) nemám stále zpracované, pač se mi strašně nechce jimi probírat, nevím jak to scrapově uchopit a tak tyto „povinnosti“ stále hrnu před sebou a jsem z toho nemálo frustrovaná.

Mno, ale máme tu rok 2014 který začal tím, že jsme se vrhli do rekonstrukce celého bytu. Takže opět vše do krabic a opět se vše táhlo a než jsem se prokousala ke scrap koutku (byl v jediné nerekonstruvané místnosti, která byla tudíž zarovnaná krabicemi až po okraj...), tak uplynulo zase hodně vody. A pak se mi do něj ani tolik nechtělo, restů se nakupovalo ještě více. K tomu jsem propadla i dalších zálibám jako je vyšívání. Tam se mi líbilo, že u toho nemusím přemýšlet, nemusím k tomu „zasednout“ a můžu po kouskách kdykoli. Celé se to zlomilo někdy v létě 2015. Udělala jsem velký úklid v materiálu, hodně věcí vyřadila, udělala si pár stránek a začala se zase rozkoukávat ve scrapovém světe. A že jsem teda koukala co nových českých blogů, e-shopů a šikovných žen přibylo! Prvně jsem se dozvěděla o Papero amo a skoukla celý blog. Založila jsem si také i svůj blog, abych měla motivační nástroj. No a na podzim jsem drze zkusila štěstí  a poslala přihlášku do DT Papero amo, ačkoli mě holky neznaly a nejspíš o mě nikdy neslyšely:-D Nedělala jsem si iluze, ale klaplo to. Díky! A baví mě to moc moc moc! První rok jsem si zvykala na kitový režim a bylo mi trochu líto, že nestíhám sáhnout na svoje staré zásoby, proto jsem další členství dost zvažovala. Naštěstí mi docvaklo a platí to teď stále víc než kdy jindy, že kdybych nad sebou neměla „bič“, tak možná nenalepím nic. Je to paradox, scrap přitom miluju, ale bohužel mám takový blok, že jsem se za ta léta stala tak trochu obětí svého stylu a puntičkářství. Vše strašně řeším, práce mi jde pomalu a do prvotních fází (=výběr a úprava fotek, vymýšlení stránek) se musím i nutit. Jsem prostě lemra líná, vím to o sobě. K tomu se mi hodně rozrostl repertoár zálib, ke kterým ráda odbíhám a jsou pro mě trochu víc „blbuvzdorné“ (pletení, šití, vyšívání,...)PA mi tak nabízí jednak omezenost materiálu (=kit) a časový harmonogram díky němuž mám své 2-4 stránky do alba měsíčně jisté. Juch!

A co mi dělá vrásky? Tak aktuálně se dost potím u tohoto článku (tu miliardu fotek co jsem musela projít!) :-D A většinou mě štve akorát kolik času zabere ta fáze od hotového projektu k článku (tj. nafotit, upravit, sepsat,...) A co bych na stránku nikdy nepoužila? Ty jo, to je těžký. Vím že jsem sice přísná na materiál, který si dám na stránku, ale těžko do definovat. Tak že nedělám mixed media se ví. Tady malou odbočku (stejně to až sem nikdo nedočte....): já MM holkám to tvoření strašlivě závidím!! Je to přesně ten typ scrapování jaký si představuju že by měl být co se procesu týče, tj. pohodička, patlámo patlámo, když se něco nevyvede, tak se to zamázne, je to kreativní, uvolněné, hravé, zábavné. Já jsem ve svém clean&simple za ta léta hodně křečovitá a rigidní, neumím nic přilepit „na blind“ aniž bych si to celé předem poskládala. To mě trochu štve. No, k otázce. Teď mě napadá snad jen že třeba trhání papíru nemám moc ráda. A přesto že už léta se mi strašně líbí ve scrapu zlatá a pořád si říkám že jí použiju víc, tak mi to nejde a ve finále to dám vždy pryč. Jinak se přiznám, že právě kity mě naučily schopnosti použít téměř vše po čem bych dříve třeba nesáhla a i za toto jsem moc vděčná. Jinak by moje stránky byly rozhodně jednotvárnější.

Pavlína: Jani, ukaž manžela! Musíme prozradit, že máš doma asi velikou vzácnost. Viděli jsme ho párkrát a vždycky jsme obdivovali, jak se skvěle stará o Mikuláše, jak je pozorný a trpělivý. Prostě zn. Ideál. Vypadá, že je tvoji velkou podporou ve všem. Je to tak? Určitě sleduje i tvoje scrapování...co na to říká? Jaké máte společné koníčky?

Jo, je to přesně tak. Mám doma poklad z největších:-) Až se to– na blogu, které čtou asi jen ženy – úplně stydím vytrubovat.  Je to mnohem lepší hospodyňka a maminka než já :-D Odjakživa rád vaří. Dřív jsme se o to střídali, ale po narození Mikeše je to téměř jeho doména a já dělám hlavně pomocné práce (krájím, strouhám,...). 


Patří taky k těm chlapům co bez vybídnutí a z vlastní iniciativy perou, žehlí, uklízí, atd. Současně mu ale jdou ryze chlapské činnosti, takže je zručný, vyzná se v autech, apod. A s Mikuláškem to taky neskutečně umí. Krom kojení dělal vždy i to co já. Takže přebaloval, koupal (to dělá vlastně spíš jen on), nosil v šátku a teď nosítku. A jak fotím víc já než on a na fotkách je pořád se synem on, tak to může budit až zkreslující dojem, který pro mě rozhodně není lichotivý, že jsem máma na baterky:-D Tak to zas né, že;-)



No a moje scrapování samozřejmě sleduje, to je povinnost. Je první komu běžím ukázat stránku a dožaduju se komentáře. A často je pěkně přísný! Všimne si, že je něco nakřivo, něco se tam nehodí nebo klidně řekne, že je to přeplácaný. Občas ho zapojím i do psaní journalingu, protože ten mě hodně nebaví. Dřív jsem se ho taky snažila namočit do dohody „ty budeš probírat fotky a já scrapovat“, ale to se moc nezadařilo. Náš hlavní společný koníček je jednoduše teď Mikeš. Dřív to bylo cestování, společné vaření a tak nějak vůbec děláme vše společně. Brzy to bude právě ta chata. Na práce se těší hlavně ale Petr. A máme společné kamarády. Teď na Vánoce se mi snad podařilo vymyslet jeden echt společný koníček. Dostal řezbářský nůž, lipové dřevo a literaturu k tomu. Měl radost a už zvládnul jednu figurku a já je budu malovat:-)


Tak po dnešku mi už asi nikdo neuvěří, že nerada píšu:-D 
Kdo dočetl až sem klobouk dolů!

Já se budu těšit zase u scrapových příspěvků

16 komentářů:

  1. Úžasné,krásné počteníčko 😊 a tvoje stránky obdivuju a slintám nad tou krásou

    OdpovědětVymazat
  2. Cože, ty jsi doktorka???? Téda - klobouk dolů, paní akademičko 😉 No Janička je prostě sluníčko a já mám vždycky moc velkou radost, když se vidíme na sedánku. A musíme se taky konečně navštívit, když bydlíme asi jen 2 km od sebe 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak RNDr. je jen tzv. "malý doktorát" a moc už se ani neuznává (třeba v zahraničí vůbec), i když lidi ho znají víc. Na PhD. nevím jestli to doklepu... Ale jinak na vše ostatní kývám vehementně hlavou, ty sluníčko;-) My můžeme skoro pořád - přijď, dveře jsou otevřené..

      Vymazat
  3. Jani super som si počítala a dala som to celé:) som rada, že som sa mohla o Tebe dozvedieť zase niečo nové. Tvoje tvorivé procesy poctivo sledujem,si velkou inšpiráciou. Teším sa na nové výtvory ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle jsou vždycky tak skvělý články, hrozně mě baví o vás všech číst - hrozně zajímavý každý detail! :)
    En plus, j'étais tres surprise que tu parles bien francais, c´est intéressant! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D :-D Super, Marie, je suis contente qu´on a un autre point commun hors scrap!;-)

      Vymazat
  5. Jani tééda to byl vyčerpávající článek, jsi hrozná sympaťanda... s tím úklidem jsem s tebou za jedno:-) no a závidím ty procestované země, to jsou zážitky, které ti nikdo nevezme, no super. Na tvé stránky se vždycky mooc těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak vyčerpávající každopádně, asi pro všechny:-D s úklidem jsi mě uklidnila, že nejsem jediná kdo bordel prostě nevidí;-)

      Vymazat
  6. Jedna session s Ani na to padla, ale prelouskala jsem to. I kdyz se trochu vic zname, tak jsem objevila spoustu noveho a vsechno me to ba. Cestovani. Brusel. Chatove zalezitosti. A tvoje scrap historie je uzasna!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ach, tyhle session mi snad i chybí..vyřídilo se při nich tolik věcí! Jj, taky jsem se o vác lačně dozvídala novoty:-)

      Vymazat
  7. Odpovědi
    1. i nás! tedy hlavně když jsem si četla o ostatních, na vlastní kůži je s tím pěkná práce:-D

      Vymazat
  8. Jani, to se tak dobře čte! Asi si dám repete ... :) Spoustu věcí už jsem věděla, ale stejně je prima Tě "poslouchat" když vyprávíš. ;) A ač mám k TVému mistrovství ve scrapu a taky v délce scrapování a zkušenostech opravdu daleko, když jsi psala o papírech, úplně jsem se viděla. ;) Long live slow scrapbooking! ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Jani, četla jsem odshora dolů a přibližovala si fotky :) Mám pocit, že některé věty bych mohla zfleku okopírovat do článku o sobě. Brusel-style mi vyrazil dech, prozkoumala jsem celou tu poličku a dostalo mě jablko a hruška! To je hodně dobrý retro! :D No, a Toskánsko a Holandsko, tam jsem taky nechala kus srdce... Stejně jako ve škole kus mládí a s tím PhD. už to taky nevidim tak růžově! Jo, a oba Tvoji chlapi jsou prostě dokonalí :)

    OdpovědětVymazat

Pin It button on image hover